Baka tým

Anděl nebo démon? 8/?

3. ledna 2011 v 23:08 | Jashini |  Kapitolovky my fantasy
Anooo! :D KOnečně jsem se dokopala k dopsání nového dílu...Chtěla bych poděkovat všem, kteří mě podrželi a nenechali mě skončit...Arigato gozai masu mina!
Věnováno všem mým SB a všem, kteří mají mé povídky rádi! :)
oddelovač



Bůh

Ano! Konečně byl téměř celý jen a jen můj. Všechno v něm bylo zničeno, nezbylo naprosto nic krom zbytečku téměř zapomenuté naděje. Toho jediného jsem se bál. Ta jediná věc by mu dokázala vrátit zbyteček odporu. Zavolal jsem si k sobě Michaela.
"Proč nejsem šťastný?" zeptal jsem se ho, když přišel, ne přímo se přiřítil. S jakýmsi nechtěným odporem, pohlédl na bezvládné tělo překrásného chlapce, kterého jsem měl položeného na klíně.
"Odpusťte mi mou smělost, můj pane," začal a se strachem v hlase pokračoval, "ale myslím, že k tomu abyste byl kompletně šťastný, by vás Gabriel musel také milovat,"
"Nestačí, že miluji já jeho?" mírně naštvaně jsem namítl.
"Obávám se, že ne. Udělal jste z něj sice svou hračku, ale nikdy vám nebude patřit. Jeho už si přivlastnil ten člověk, do kterého se zamiloval. Nestačilo pouze zlomit jeho vůli a zničit vše ostatní,"
"Chceš mi tedy říct, že mi nikdy nepodlehne bez kouzel a magie? Bez všeho ponižování a týrání?" vztekle jsem zakřičel.
"Tak to bohužel je," odpověděl mi, ale v jeho hlase byl podtón radosti. Šetrně, jako panenku z porcelánu, jsem Gabriela zvedl ze svého klína a předal jsem ho Michaelovi.
"Když ho nemůžu mít já, tak nikdo! Znič ho," arogantně jsem mu sdělil, ale bylo mi trochu líto Rielovy nevýslovné krásy. Bylo škoda zničit, něco tak úžasného.

Gabriel
Zdál se mi nádherný sen. Ležel jsem na posteli a nade mnou bylo modré nebe. Ale najednou už to nebylo nebe, ale dvě ustarané oči. Komu asi patří? Kdo může být natolik krásný, aby vlastnil tyto oči? Neznámá postava se oddálila a můj dech se zastavil. Znám ho? Kdo je tento nádherný muž? Otevřel ústa a začal mluvit, ale nic jsem neslyšel. Jakoby jen naprázdno otevíral pusu a zase ji zavíral. Pohlédl jsem mu do očí. Ty oči! Odněkud jsem je znal. Ale odkud?
Natáhl jsem k němu ruku, ale oddálil se. Čím více jsem toužil se ho dotknout, tím byl dál a dál, až zmizel úplně.
"Ne! Vrať se! Prosím nenechávej mě samotného! Prosím!
Pomoz mi. Prosím, jen mě odsuď, dostaň…"
Po tváři mi steklo několik slz. Proč pláču? Kdo byl ten člověk? Znal jsem ho?
Pak mým tělem někdo zatřásl a já se vrátil zpátky do kruté reality.

Michael
Položil jsem ho na trávu a chvilku se kochal jeho krásou. Tak to byl on ten, kterému dal bůh přednost přede mnou. I přes Bohův rozkaz zničit ho, jsem v sobě naházel trošku odporu k tomu ničit anděla, i když padlého. Napadla mě naprosto hloupá a přitom zajímavá myšlenka. Co kdybych ho je očistil od jeho hříchů a udělal z něj opět čistého a nevinného anděla?

Mám takovou moc, abych mu pomohl, i když by to bylo proti boží vůli. Můj odpor k ničení zvítězil a já položil svou hůl na místo jeho nečistého srdce. Chvilku se zdálo, že se nic neděje, ale pak se zachvěl a z pod přivřených víček mu skanulo po tváři pár slz.
"Budiž dílo dokonáno" zašeptal jsem a něžně jsem s ním zatřásl, aby se probudil.

Gabriel
Kde jsem se to ocitl? Cítil jsem se podivně šťastný a můj divný sen, byl již dávno zapomenut. Seděl jsem na zelené trávě, vítr mi hladil obličej a cuchal vlasy. Něco jsem chtěl, ale jakmile jsem se na to snažil myslet, jako bych tu myšlenku zapomínal.
"Nesnaž se myslet na zbytečné věci, Gabrieli. Jsi v nebi a jsi anděl. Nezatěžuj se zbytečnostmi," šeptal mi anděl přede mnou sametovým a poddajným hlasem až jsem mu uvěřil, ale přece mi v hlavě hlodal brouček pochybností.

Po čase jsem si jako každý zvykl. Zvykl jsem si na nervózní úsměvy všech a ani jsem se neptal, kde se na mém těle vzaly jizvy a mnohdy ještě nezahojené rány. Rád bych zapadl, ale můj instinkt mi říkal, abych se od Boha držel dál. Nechápal jsem proč, ale poslechl jsem ho.

Mou oblíbenou zábavou se ovšem stalo něco docela jiného, než andělské radovánky. Velice rád jsem sledoval lidské životy na zemi. Nevím proč, ale probouzelo to ve mně velice šťastný a opojný pocit. Zvláště, když jsem mohl sledovat jednoho určitého človíčka. Muž asi kolem 26, nádherného vzhledu. Vlasy dlouhé pod zadek, jakoby si je nikdy nestříhal, azurově modré oči a překrásný úsměv. Ale nejvíce mi nedaly spát jeho oči. Jako bych je už někde viděl a přece byly tak vzdálené a neznámé.

Zlomený a smutný pohled dvou modrých očí. A pak jen oslepující záblesk. Ležel jsem na posteli a Bůh si se mnou očividně užíval. Chvěl jsem se odporem a nenávistí. A pak bolest. Nekončící a zničující bolest. A pak nic. Naprosto nic. Má mysl byla prázdná, srdce rozšlapáno v prachu ponížení a duše byla nic víc, než jen přebytečnou věcí. Vlastně ne. Pořád jsem viděl ten pohled. Ty nádherné a smutné oči. A někoho jsem volal. Ale kdo to byl? Znal jsem ho, nebo jsem jen zoufale toužil po záchraně? Ne! To volání patřilo majiteli těch očí.
"Přijď si pro mě! Prosím, odveď mě, odsuď! Prosím! Prosím… Já chci pryč!"
A pak jsem plakal. Ne moc, ne viditelně, ale má duše plakala, mé srdce se odmítalo vzdát a mysl vzdorovala.
A pak jsem najednou procitl znovu v realitě. Obohacen o své ztracené a ukradené vzpomínky jsem byl připraven bojovat za jedinou věc.
Chtěl jsem navrátit všem ostatním a Naotovi zpátky vzpomínky a žít s ním až do jeho smrti. Pak bych si ho odvedl coby padlý anděl do pekel a žil bych s ním až do našeho pekelného skonání světa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kamaru Kamaru | Web | 5. ledna 2011 v 17:28 | Reagovat

Paráda, začínám se vtom trošku ztrácet, ale jinak je to suprový a určitě neuškodí, když napíšeš nějaký další dílek xD :D =3

2 paks paks | 5. ledna 2011 v 18:08 | Reagovat

U-Z-A-S-N-Y :-D naprosto perfektni chudak gabriel :-( ten buh je vazne prvotridni svine doufam ze mu to nekdo v brzke dobe vrati ;-) rozhodne schvaluju michaelovo rozhodnuti :-) jen tak dal uz se tesim na pokracovani doufam ze ho sem das uz brzo :D

3 Wichiten Wichiten | 5. ledna 2011 v 19:50 | Reagovat

krásnééé

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.